Hundert Stunden nach Innsbruck, aneb trochu jiné putování (9. díl z 9)

11. 01. 2017 0:00:00
Díl devátý - poslední: 9 A co Petr? Běží... "V Borovičkách míjím značku '24% stoupání' rychlostí, co u ní jindy mívám v opačném směru. V práci žasnou, že žiju, některé kolegy jsem tím asi zklamal, ale mně to docela vyhovuje...."

9 A co Petr? Běží...

Ve středu ráno sedám na kolo a jedu jako vždy svých šestnáct z Dejvic do Butovic. Bez nákladu letím jak raketa. V Borovičkách míjím značku "24% stoupání" rychlostí, co u ní jindy mívám v opačném směru. V práci žasnou, že žiju, některé kolegy jsem tím asi zklamal, ale mně to docela vyhovuje. Ptají se "A co Petr?" "Běží...", odpovídám. Honza mi vrací vozík, protože zítra je hned oba půjčuji na výlet z Drážďan do Prahy. Práce je zas hodně, takže vozík si nepředáváme osobně. Honza mi ho dává do klece na kola v garážích, já si ho, až pojedu domů, připojím. Něco v něm je. Mazanec v igelitce! Volám mu, že vtipné by bylo, kdyby tam byla ještě indulóna. "Počkej!", napadá mě, zahrabu v igelitce a mám ji. No, fuj! Přes noc předělávám druhý vozík na tužší odpružení, které mi vyhovovalo a také přidělávám pojistku proti odpojení. Vývojové úpravy se osvědčily. Do nových tašek jsem připraven uplatnit Honzův nápad udělat dovnitř kapsu na doklady. Během úprav druhého vozíku mi ve 23:48 přichází SMSka: "Ted jsem dorazil do Hall. Moc dekuji za podporu. Petr, 483km"

Ráno dávám dětem mazanec s marmeládou a sám si beru také. Chutná jim, ale mně moc ne. Průmyslový mazanec připomíná molitan, je prakticky bez chuti a nejsou v něm skoro vůbec hrozinky. S Petrovým rukodělným dílem, později postupně vlastnoručně doplňovaným o cenné minerály a soli vlastní provenience, se to nedá srovnávat.

Epilog

Překvapením bylo, jak vlastně všechno šlo hladce. Počasí oproti předpovědi vyšlo báječně. Toho deště nakonec nebylo moc a nejdelší slejvák nám dopřál solidní vyspání a zahnal tak definitivně moje živé obrazy, jak se řítím pod ten kamión. Lidé, co jsme potkali, byli až na nějaká ta drobná rezidua c. k. mocnářství vesměs příjemní. Čekal jsem, že z únavy na sebe budeme protivní a nebudeme se pak chtít nějakou dobu ani vidět. Ani k tomu nedošlo. I cesta vlakem byla nakonec hladká a rychlejší, než jsme si plánovali. Technika fungovala úplně na jedničku a tělesné schránky také. Obavy z dlouhého sezení se nenaplnily, vlci nepřiběhli. Úplně nepatrné otlačení sedacího ústrojí, které ani nestojí za řeč, mě přivedlo k drobné změně geometrie sezení, se kterou jsem teď velice spokojen. Osvědčilo se mi tam i jakési pekelně drahé italské anatomicky tvarované sedlo. Tyto poznatky jsem pak uplatnil o měsíc později na silničce, kde jsem téměř stejnou vzdálenost, jako měl tenhle výlet, ujel s kolegou Jirkou za jeden den. Ale to je jiné povídání.

Absolutním šokem byl Petrův výkon. Vyprávěl nám, že pak měl jednu krizi, kdy už dokonce hledal železnici, ale nakonec jejím svodům nepodlehl. Ke konci ho bolela hodně noha, přičítal to nějakému zánětu. Ale kdo ví, jestli to nebylo jen opotřebení. K regeneraci mu totiž stačilo se jen dlouze, to jest asi osm hodin, vyspat. Přáli jsme mu to a uznale jsme hleděli na jeho záznam trasy z GPSky. A co sandálky místo spacáku? Přes noc běžel. Odpočíval málo, jenom přes den, takže spacák mu prý vůbec nechyběl.

Největším překvapením pro mě bylo, jaká to nakonec byla relaxace. Když jsem se po příjezdu vyspal něco přes sedm hodin, už po nedostatku spánku nebylo ani památky. Byl jsem odpočatý, nabitý energií, v dobré náladě a životní formě. To bylo to poslední, co bych od takového výletu hned od druhého dne očekával.

O měsíc později jede Honza přes Linec s kolem do Prahy. Z Lince do Budějovic se opravuje trať, je přerušen provoz a pendlují autobusy. Kolo mu vezmou dolů do autobusu, ale s vozíkem bychom se nevešli...

Nakonec musím přiznat, že cesta nebyla bez následků. S Honzou jsme si nečekaně vypěstovali novou úchylku a nadšeně si posíláme fotky a vyprávíme o tom, kde jsme viděli jaké autobusové zastávky. Bombardujeme tím samozřejmě Petra, který se tomu - už zas v roli kultivovaného bankéře - jen shovívavě usmívá. Třeba cestou na Ještěd jsou s okny a dveřmi. V Hlušičkách se jedná o stavbu s okny, litinovými sloupy a terasou, srovnatelnou s vilami na Hanspaulce nebo v Klánovicích. Zastiňuje většinu místních staveb určených k celoročnímu obývání. O kousek dál směrem k Labi je podobná stavba a ta má navíc po vzoru rakouských sídel na terase krásné pěstěné muškáty.

Sakra chlapi, co jsem Vám to provedl?

Když jsem si po sobě tohle vyprávění přečetl, trochu mě překvapilo, že to vypadá, jako že do kluků rýpu a poukazuji na různé divné věci. Opak je ale pravdou, chci jim touto cestou poděkovat za parádní výlet, který jsem si užil opravdu naplno. A ty divné věci - snažil jsem se spíš jen vytáhnout to, co mě upoutalo svou neobvyklostí. Honza mě potěšil, že ač na kole najezdí mnohem méně, tak dal první dvoustovku v životě na horáku, s vozíkem, v úplném klidu a pohodě, ausgerechnet v Alpách. A Petrův výkon? To je pro mě něco, co leží daleko za hranicemi normálního smrtelníka. Když vezmu, že Honzovi bylo osmatřicet, mně čtyřicet, tak Petrových osmačtyřicet můj obdiv ještě podtrhuje. Třešínkou na dortu je, že vlastně až tak moc netrénuje. Denně uběhne dvakrát osm a půl kilometru do práce a z práce, ale delší trasy má tak dvě do roka. A něco srovnatelného, třeba na začátku zmíněný bezmála třísetkilometrový pochod, dal před téměř devíti lety. Je pro mě spolu s jiným kolegou cyklistou Václavem, který je ještě o dva roky staří než on, inspirací. Nebo spíš uklidněním, že následujících osm, možná deset let, se stárnutí nemusím bát. Fyzička v tom období zjevně nemusí ani chátrat, ani stagnovat, ale může asi ještě celkem slušně růst.

Petře, tenhle text samozřejmě věnuji Tobě a Tvému výkonu, který mezi všemi lidmi co znám a co oni znají, nemá obdoby. Má poklona!
Autor: Martin Ota | středa 11.1.2017 0:00 | karma článku: 16.21 | přečteno: 269x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Sport

Petr Těthal

Pavel Kousal – skrytý „poklad“, zatím jen v ELH?

Sparta letos naplňuje očekávání a její hráči taktéž. Mě asi nejvíc překvapil Pavel Kousal. A to svojí komplexností a vlivem na hru.

27.3.2024 v 14:37 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 | Diskuse

Petr Těthal

MS v ledním hokeji divize IIIA

V Kyrgyzstánu se konalo MS jedné z nižších divizí (divize IIIA), pojďme se na tento turnaj podívat malinko blíž.

19.3.2024 v 14:44 | Karma článku: 7.04 | Přečteno: 199 | Diskuse

Petr Mašín

Iron Dad – První nádech svobody

První kapitola mé cesty na dlouhý triatlonový závod, Iron Man. O mém bezstarostném dětství a prvním horském kole, díky kterému jsem pochopil, že v životě budu chtít dál a výš.

16.3.2024 v 15:29 | Karma článku: 10.38 | Přečteno: 136 | Diskuse

Milan Macho

Fotbalové nůžky se rozevírají

Budíček! Probuďme se ze snu, že se úroveň české fotbalové ligy nějak výrazně zvedla. Fakta z Evropské ligy: Liverpool – Sparta 11:2, AC Milán – Slavia 7:3. Smutný rezultát měření sil zástupců české ligy s anglickými a italskými.

15.3.2024 v 19:22 | Karma článku: 14.21 | Přečteno: 326 | Diskuse

Petr Těthal

Play-off, baráž, systém prolínání soutěží… Co je nejvíce fér?

V ELH započaly vyřazovací boje. A jako každý rok zároveň s nimi začala debata o tom, kolik týmů by mělo postoupit do play-off a samozřejmě se stočí i řeč na baráž. 100 lidí = 100 názorů. Tady je ten můj.

15.3.2024 v 13:35 | Karma článku: 5.13 | Přečteno: 148 | Diskuse
Počet článků 9 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 368

Jsem toho názoru, že kolo je nejen sportovní náčiní a zdroj zábavy, ale pořád je to plnohodnotný dopravní prostředek. Když mohu, jedu na kole. Třeba do práce jezdím úplně každý den. Nejsem ale cyklistický fanatik, je to pro mě jen jedna z forem přepravy. Je pro mě tak zábavná, že jsem například založil značku ATO-M, kde se snažím možnosti přepravy na kole dál rozšiřovat. Při tom všem zažívám takovou spoustu zajímavých momentů, že jsem se rozhodl podělit se o některé s Vámi. Doufám, že články zaujmou, pobaví a třeba i někomu ukážou, že vlastní silou se dá dostat daleko dál, než si většinou připouštíme…

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...